« červenec 2018 | Main | září 2018 »

5 posts from srpen 2018

28/08/2018

Lze vzdělávat uživatele metodami z dob Marie Terezie?

Technologie v posledních několika desítkách let pokročily raketovým tempem. S tím souvisí i potřeba vzdělávání uživatelů tak, aby byli schopni nová zařízení efektivně a bezpečně používat, a nezpůsobovali incidenty ohrožující infrastrukturu a byznys svých zaměstnavatelů.

Zkušenosti ze školení, která jsem osobně v minulosti absolvoval, však napovídají, že zatímco samotné cíle a obsah školení pokročily mílovým tempem, vyučovací metody se od konce osmnáctého století změnily jen velmi nepatrně. A jelikož lepší než tisíc dojmů jsou vždy konkrétní, hmatatelná a relevantní data, provedli jsme s kolegy výzkum mezi bezpečnostními a IT manažery českých organizací. Asi není příliš překvapivé, že různé formy e-learningů, neinteraktivních přednášek a prostého biflování zcela dominovaly pelotonu účastníků. Jen zhruba čtvrtina českých firem používá ke školení svých uživatelů praktické „hands-on“ kampaně. Interaktivní formy učení, tedy např. video obsah, kvízy či různé další metody gamifikace, používá k edukaci uživatelů méně než desetina firem.

Vzdelavaci metody
Ignorace celospolečenského trendu

Pohled na takzvanou generaci Y přitom ukazuje, že tento přístup ke vzdělávání je dlouhodobě neudržitelný. Pravděpodobnost, že se řadě společností v blízkém horizontu vymstí, roste s každým dnem.  HR i IT oddělení totiž i nadále odmítají akceptovat tíživou realitu, která se již léta promítá v mnoha příbuzných odvětvích.

Kupříkladu zájem o jakékoliv delší analytické texty v médiích (a v širším kontextu o jakékoliv texty obecně) padá strmě dolů. Sám jsem byl přímým účastníkem až neuvěřitelné situace, kdy mě editor jednoho z předních českých masmédií požádal, zda bych se ve svém připravovaném textu na odbornější téma z oblasti osobních financí mohl vyhnout jakýmkoliv (byť sebevíc jednoduchým) souvětím. Čtenáři jim prý nerozumí, mají díky tomu tendenci se nudit či urazit, a článek tak jako tak zavřou.

Mediální domy hromadně zavírají své redakce a budují internetové televize, ve velkém tvoří video obsah, interaktivní portály, podcasty, případně pak krátké texty o struktuře „10 důvodů proč…“, které jsou to poslední, na co jsou uživatelé ochotni kliknout. Doplním i příklad z byznysu: Společnost, která od nás poptávala komplexní směrnici informační bezpečnosti, která pojme veškerá myslitelná i nemyslitelná rizika, nakonec zcela otočila a poprosila nás o přípravu letáčku o velikosti A5, ve kterém bude deset obrázků a pár slov textu. Důvodem byly (zcela pochopitelné) obavy personalistů, že delšímu textu nebudou uživatelé věnovat dostatek pozornosti.  

Pesimistický výhled do dalších let

Generace Y přitom bude do deseti let tvořit majoritu veškerých pracujících, a na přijímací pohovory dorazí první uchazeči z následující generace Z, pro kterou je typické, že její příslušníci uměli zacházet s tabletem ještě dříve, než dokázali říci svou první souvislou větu.

 „Vážení studenti, dovolujeme si vás upozornit, že na školním portálu se právě objevila nová verze publikace pojednávající o historii českých zemí v husitském období, kterou jste povinni nastudovat bez zbytečného prodlení. S přátelským pozdravem, vaše sborovna.“

V dnešní době zcela absurdní výjev, a přesto je to téměř doslovná analogie toho, jak si i přes kontext nastíněný výše řada personalistů vykládá požadavky stanovené zákoníkem práce, týkající se právě školení. Existuje však řada prověřených způsobů, jak to dělat lépe (pokud tedy chcete, aby se vaši zaměstnanci skutečně něco naučili a dozvěděli), a právě o nich budou pojednávat následující odstavce.

O krok lépe než ostatní

Asi nejjednodušším předstupněm tzv. zážitkového vzdělávání, o němž bude řeč za chvíli, je investice do kvalitních prezenčních kurzů. To zjednodušeně znamená zapojit lektory, kteří mají hlubokou znalost tématu, pedagogické dovednosti a především osobní charisma, díky kterému dokážou posluchače kurzu zaujmout. Studií dokazujících vysokou míru korelace mezi vnímanou sílou osobnosti učitele a výsledky u testů existuje v akademickém prostředí celá řada. Je také dost možné, že sami znáte někoho, kdo svůj pracovní život a zaměření založil na pozitivním vztahu se svým vyučujícím ze střední či vysoké školy. Zejména v menších firmách můžete mít problém najít takového přirozeného leadera a učitele přímo uvnitř organizace, vyplatí se tedy pátrat po pozitivních referencích a nešetřit. Cena jednoho kvalitního půldenního školení v oblasti IT bezpečnosti pravděpodobně nepřesáhne náklady na šetření běžného incidentu z oblasti kybernetické bezpečnosti, způsobeného nedostatečně proškoleným uživatelem. A nejde samozřejmě jen o jedno školení, výše uvedený princip platí na investice do bezpečnostního vzdělávání obecně.

Dalším z principů je tzv. learning by doing, tedy kontinuální vzdělávání uživatelů přímo v průběhu konkrétní pracovní činnosti. K tomuto trendu řada firem došla zcela samovolně díky aktuální společenské atmosféře a obrovským dírám na trhu práce. Zatímco před deseti lety bylo běžné absolventy či další nové zaměstnance dlouhé týdny školit na budoucí pracovní proces, dnes je ve firmách tolik nedodaných zakázek, že cesta od podpisu smlouvy často vede ihned do ostrého provozu. Není to nutně špatně, ale přesto se vyplatí na formálnější metody vzdělávání nezapomenout a vrátit se k nim například v „chudších“ měsících. V případě IT a byznysu se téměř nabízejí kurzy v hluchém období letních prázdnin.

Řešení budoucnosti? Jednoznačně zážitkové vzdělávání

Skutečné zážitkové vzdělávání však stojí na možnosti poskytnout uživatelům prostor pro bezpečné selhání. V některých odvětvích je tento princip aplikován již mnoho desetiletí. Piloti stráví před svou první hodinou v kokpitu stovky hodin na simulátoru. Americká armáda vyvinula svou vlastní počítačovou hru, využívanou při náboru a především výcviku bojových situací, již v roce 2002. Firmy zaměřené na vzdělávání v oblasti první pomoci či bezpečnosti práce nabízejí možnost vyzkoušet si třeba simulovanou autonehodu, včetně různorodých kouřových efektů a vyprošťování raněných figurantů z vozidla. Společenský úzus velí vyvinout obrovské úsilí výcviku v simulovaných prostředích pro povolání, u nichž je chyba obvykle fatální. Proč však v prostředí byznysu nezaměřit pozornost na efektivní školení v situacích, kdy jediná triviální chyba může znamenat enormní finanční náklady, nezvratné poškození reputace nebo zánik společnosti?

IT bezpečnost mezi tyto oblasti jednoznačně patří. Dříve nebo později dojde k dalšímu masivnímu medializovanému úniku osobních údajů, přičemž v době účinnosti GDPR to může vedle odlivu zákazníků a ztráty dobré pověsti znamenat i astronomické sankce ze strany dozorových úřadů. Právě pro oblast kybernetické bezpečnosti a ochrany citlivých dat (ať už osobních, nebo spojených s byznysem) tak vzniká v posledních letech celá řada zážitkových simulátorů.

Armáda jako hnací motor byznysu a akademiků

Asi nejznámějším z nich je CyberGym Europe, které nedaleko za Prahou funguje již téměř dva roky a staví na zkušenostech izraelských bezpečnostních expertů. Nabízí možnost zažít kybernetický útok na vlastní kůži, což je sjednocujícím prvkem všech podobných projektů a zážitkového vzdělávání obecně. Masarykova univerzita ve svém vědeckém parku provozuje KYPO neboli Kybernetický polygon od května 2015. Vzhledem k akademickému charakteru celého projektu představuje KYPO spíše sofistikovanou platformu a výukový prostor, v němž mohou studenti i zájemci z řad širší veřejnosti realizovat kybernetické útoky na virtualizovaných strojích a cvičit adekvátní prostředky ochrany.

Na obranu proti kybernetické válce myslí i armáda: cvičení kybernetické bezpečnosti Cyber Coalition se koná pravidelně od roku 2009 a v loňském roce se jej zúčastnilo více než 700 expertů ze zemí NATO, včetně zástupců Centra CIRC (spadá pod Ministerstvo obrany ČR) a NÚKIBu. Ministerstvo obrany má navíc v plánu do konce roku vycvičit několik desítek svých zaměstnanců právě ve zmiňované tréninkové aréně CyberGym Europe.

Pozadu však nezůstává ani soukromý sektor, konkrétně třeba pražská kancelář PwC, která už v roce 2015 licencovala americký výukový nástroj Game of Threats. Ten s pomocí manažerské karetní simulace přibližuje metody i motivaci kybernetických útočníků. Jeho nástupce, CyberArena, je v současnosti ve finální fázi vývoje a nabídne komplexní simulátor kybernetických útoků, jenž lze široce parametrizovat a tedy přizpůsobit pro nácvik obranných situací v jakékoliv firmě.

Zážitkem lze učit (skoro) cokoliv

Příklady uvedené výše jsou z kategorie těch, které se přímo nabízely. Avšak moderními výukovými metodami lze studentům/uživatelům zprostředkovat téměř jakékoliv téma. Chirurgové se učí operovat na VR simulátorech, zpěváci zvládat trému před nakreslenou arénou plnou fanoušků, dopravní podniky měří propustnost křižovatek v počítačových hrách. Tak proč byste s tím nemohli začít i vy?

Ondřej Koch
specialista na tvorbu vzdělávacích programů
tým IT Security, oddělení Řízení rizik
PwC Česká republika

Článek byl publikován v časopisu IT Systems č. 7-8/2019.

20/08/2018

PwC vyvíjí speciální „jedlé“ čárové kódy na maso, které zabrání podvodům s jeho původem

Napadlo vás někdy, když vám číšník přinesl v restauraci talíř s voňavým steakem, že by bylo skvělé zjistit, odkud a ze kterého chovu a zvířete maso pochází? Naši kolegové z PwC Austrálie to dokážou. A nejen to. Díky  „jedlým“ čárovým kódům lze během pár sekund identifikovat, co zvíře jedlo a kde a kdy bylo poraženo a následně zpracováno.

Carove kody na maso_PwC Australia

Ve spolupráci s řezníkem Anthonym Puharichem z masokombinátu Victora Churchilla totiž vyvinuli systém, s jehož pomocí lze na maso nanést čárový kód prokazující jeho původ. Technologický postup elektronického leptání, který vytváří neviditelný, sledovatelný čárový kód na bázi jedlého, netoxického oxidu křemičitého, je v rámci světového potravinářského průmyslu počinem, který v tomto odvětví podle Puharicha představuje revoluční novinku. 

Hlavním důvodem vzniku nového technologického řešení je bojovat proti rostoucímu celosvětovému problému potravinových podvodů. Předpokládá se, že systém se začne používat při vývozu masa z Austrálie do konce roku 2018 a v zemi samotné přibližně do 12 měsíců. Při balení masa v Austrálii jsou na maso rozprášeny částice oxidu křemičitého a takto vzniklý čárový kód je naskenován v místě prodeje v zahraničí, aby byla potvrzena pravost výrobku. Dle Puharicha tak „zákazníci budou moci plně důvěřovat původu masa, které nakupují. Představuje to další úroveň zabezpečení potravin."

Vše začíná už na jatkách, kde jsou na hovězí maso po stranách nastříkány ultra jemné částice oxidu křemičitého. Tento přírodní, jedlý otisk, podobný sledovatelným podpisům používaným již ve farmaceutickém průmyslu, vytváří kryptografickou kotvu, která může být naskenována pomocí hyper-spektrálního děla a představuje unikátní sériové číslo na kusu steaku.

 Heraghty, který s výzkumnými pracovníky spolupracuje na vývoji skenování pomocí smartphonů, říká, že tento bezpečnostní systém je „prvním krokem k potlačení aktivit podvodníků". Podobné zabezpečení čeká v budoucnu i víno a mléčné výrobky.

„Padělaná strava stojí na celosvětové úrovni 65 miliard dolarů ročně, zatímco cena podvodného ‘australského‘ hovězího masa v rámci maloobchodního prodeje stojí sama o sobě asi 2 miliardy dolarů ročně,“ říká Heraghty. Polovina takto nabízeného australského masa pochází dle odhadů z Číny, kde bude nanášení čárového kódu na maso také spuštěno.

Štítkování masa je teoreticky možné v každé fázi procesu, což by mělo umožnit označit dokonce i jednotlivé steaky. Zpočátku však bude čárový kód vložen pouze do primárního obalu hovězího masa. Oxid křemičitý je momentálně Australskou agenturou pro bezpečnost potravin (FSANZ) schválen pouze jako „prostředek proti spekulaci“ například v suchých směsích, jako je práškové mléko, koření atd. Na schválení jeho využití v rámci systému sledování a značení masa bude nutné ještě nějakou dobu počkat. „Bylo nám řečeno, že tento proces může trvat několik měsíců, ale naši zákazníci a trh po nás chtějí řešení už nyní. Zatím proto budeme jako nosiče zařízení využívat primární obaly masa," říká Heraghty.

Vývojem neviditelných štítků na maso však aktivity našich australských kolegů na ochranu spotřebitelů potravin nekončí. Seznamte se s Food Trust PwC Austrálie, ucelenou koncepcí kultivace prostředí místního potravinářského průmyslu. 

 

 

 

14/08/2018

Bezkontaktní placení mobilem mění síly na českém finančním trhu

Klasické platební karty mají novou konkurenci. Od listopadu 2017 místo nich mohou Češi v obchodech platit bezkontaktně mobilním telefonem. Službu Google Pay, která lidem nový způsob placení umožňuje, využívá už přes 100 tisíc Čechů. Další desítky tisíc využívají specializované bankovní aplikace. Google Pay v první vlně koncem loňského roku nabídla svým klientům čtveřice bank – Komerční banka, Moneta Money Bank, mBank a J&T Banka. ČSOB a Air Bank vsadily na aplikaci vlastní. Brzy má na tuzemský trh vstoupit i konkurent Googlu Apple Pay. Letos v srpnu začala bezkontaktní platby mobilním telefonem nabízet Česká spořitelna a ještě letos je chce svým klientům zpřístupnit také Equa bank, Fio banka a Sberbank.

Placeni-mobilem

Úspěšný nástup nové služby pro banky znamená paradoxně také ohrožení – v případě spolupráce se třetí stranou ztrácejí výhradní přístup k informacím o jejich klientech. „Pro firmy typu Google nebo Apple je zprostředkování platebních služeb jedním z důležitých kroků pro zkompletování celkového profilu uživatele, protože transakční data – kde, kdy a za co daný člověk utrácí své peníze – většinou tyto firmy doposud neměly,“ říká Martin Huňka, expert na tvorbu moderních platebních řešení z týmu Technology Consulting PwC. Pomocí těchto informací tak budou moci světové technologické giganty ještě lépe cílit nabídky na konkrétní zákazníky a být s nimi v kontaktu ve všech fázích nákupního cyklu. „Pokud k platebním službám Google nebo Apple přidají ještě ucelený přehled o klientských transakcích a finančních tocích, což jim od letošního ledna umožňuje evropská směrnice o platebních službách, a na základě toho vygenerují tipy, kde mohou klienti ušetřit, bankám bude hrozit, že je Google nebo Apple vytlačí z jejich primární role správce financí,“ varuje Huňka.

Pro banky je proto výhodné vsadit na vlastní aplikaci. Díky tomu nemusejí předávat data o svých zákaznících všanc nikomu třetímu, kdo by na nich pak mohl vystavět konkurenční služby.

Tým Technology Consulting PwC, jehož je Martin Huňka členem, může pomoci i vám. Poznejte jej blíže a udělejte si představu, na jaké další oblasti se specializuje. 

Celý článek vyšel 2. 8. 2018 v časopise Ekonom a jeho plné původní znění si můžete přečíst zde. Autorkou článku je Alžběta Vejvodová.

07/08/2018

Přivést zaměstnance z ciziny trvá i půl roku. Víme, jak to zvládnout bez chyb

Nezaměstnanost v Česku je na historickém minimu, firmy tak stále více hledají zaměstnance v zahraničí. Pokud ale neuspějí v EU a přijímají pracovníky ze třetích zemí, znamená to pro ně složité administrativní kolečko. Na nástup vybraného kandidáta si kvůli tomu počkají až pět měsíců.

Pracovnici ze zahranici
Trh práce zažívá euforii. Nezaměstnanost v červnu klesla na 2,9 procenta a v některých okresech, jako je například Rychnov nad Kněžnou, kde má velkou továrnu mladoboleslavská Škodovka, dokonce atakuje jedno procento.

To je sice dobrá zpráva pro lidi, kteří hledají práci, vrásky ale současná situace na trhu práce přidělává firmám. Na jedno pracovní místo připadá jen 0,7 uchazeče o zaměstnání. Najít vhodné kandidáty na volné pozice v Česku nedokáže téměř třetina podniků. Stále častěji se tak musí poohlížet po pracovní síle v zahraničí.

Když už nemůže firma najít vhodného kandidáta v Česku, je po procesní stránce nejjednodušší poohlédnout  se po vhodném uchazeči v ostatních zemích Evropské unie.

"Eurounijní občané mohou nastoupit do práce ihned, zaměstnavatel jen nesmí zapomenout na svou ohlašovací povinnost vůči úřadu práce. Splnit ji musí nejpozději v den nástupu občana EU do zaměstnání," vysvětluje odbornice poradenské společnosti PwC ČR na imigrační legislativu Jana Zelová.

Zkušenosti pracovní agentury Manpower ukazují, že kupříkladu pracovníci z Rumunska nebo Bulharska nastupují na volná místa v Česku zpravidla do dvou týdnů od zahájení náboru. Jenže i jejich zájem o práci v Česku v posledních měsících uvadá. "Nyní jsme schopni najít v Bulharsku 100 až 150 zájemců měsíčně," popisuje provozní ředitel agentury Martin Jánský. A třeba v případě Polska, které je mezi tuzemskými zaměstnavateli oblíbené díky své geografické blízkosti i nízké jazykové bariéře, se počet zájemců pohybuje jen kolem 50 za měsíc.

Řešením tak v mnoha případech je poohlédnout se po vhodném kandidátovi za hranicemi Evropské unie. Firmy ale musí počítat s tím, že tato cesta je mnohem zdlouhavější a administrativně náročnější než zaměstnání občana unie. Tito lidé totiž nejprve musí získat pracovní povolení. Vyřízení všech náležitostí obvykle trvá čtyři až pět měsíců a má řadu úskalí.

Správně vybraná smlouva

U kvalifikovaných zaměstnanců žijících v zahraničí probíhá nábor většinou on-line a pohovory se dělají například po Skypu. U pracovníků do výroby ale on-line nábor mimo EU podle personalistů příliš ne­funguje. "Nejčastěji se vedou osobní pohovory v místě by­dliště. Využívá se též prvků referal marketingu neboli doporučování známých za odměnu," popisuje Jánský.

Tím se ale administrativní kolečko teprve rozbíhá. Aby vůbec zaměstnavatel mohl přijmout kandidáta z ciziny, musí k tomu nejprve získat oprávnění. To znamená ohlásit volnou pozici na úřad práce a 30 dní počkat, jestli se náhodou nenajde vhodný zájemce v jeho databázi. Teprve v případě, že se to nepodaří, je místo volné pro pracovníka ze zahraničí.

Dobře vážit pak musí u cizinců ze třetích zemí zaměstnavatel také to, jaký typ smlouvy s nimi podepíše. Dohoda o provedení práce k získání pracovního po­volení nestačí. Uzavřít je potřeba klasickou zaměstna­neckou pracovní smlouvu anebo dohodu o pracovní činnosti. "Obě varianty musí splňovat minimální pracovněprávní požadavky − tedy že pracovní doba bude minimálně 15 hodin týdně a cizinec bude pobírat nejméně minimální mzdu," upozorňuje Zelová z PwC.

Pak přichází na řadu vyřizování potřebných povolení. Nejčastěji cizinci žádají o takzvanou zaměstnaneckou kartu, která slouží jako povolení k pobytu a zároveň pracovní povolení. V úvahu připadá ale i modrá karta. Ta cizincům ze třetích zemí umožňuje i mobilitu na pracovním trhu celé EU. Žádat o ni ale mohou jen vysoce kvalifikovaní uchazeči. "Jde o cizince, kteří disponují vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním, které trvalo alespoň tři roky, a dále jejich hrubý měsíční plat bude odpovídat alespoň 1,5násobku průměrného hrubého měsíčního platu, což je dnes něco málo přes 44 tisíc korun," popisuje Zelová.

To ale neznamená, že vyřízení modré karty by bylo výrazně snazší než té zaměstnanecké. V praxi je to spíš naopak. Zatímco na vyřízení zaměstnanecké karty mají české zastupitelské úřady ze zákona 60 dnů, u modrých karet je to ještě o měsíc víc. Že by to zvládly dřív, se dle zkušeností personálních agentur prakticky nestává. "České úřady spíše nestíhají, někdy se potýkáme i s přetažením zákonné lhůty," popisuje manažerka oddělení mezinárodní mobility Adecco ČR Růžena Nedvědová.

Chaos jménem daňové rezidentství

Náročnější než u pracovníků z Česka je pro firmy zaměstnávající cizince také daňová administrativa. "Je třeba vystavovat potvrzení či hlášení o zdanění pro účely zahraničních daňových správ," upozorňuje daňová poradkyně společnosti KODAP Monika Bartošová. A zodpovědět bude muset zaměstnavatel také otázku, jestli je, či není zahraniční pracovník daňovým rezidentem České republiky. Ti totiž daní veškeré své příjmy v Česku, kdežto daňoví nerezidenti české finanční správě přiznávají jen příjmy získané na území ČR.

Rozhodující pro určení rezidentství je zejména doba, kterou cizinec v Česku stráví. Daňovým nerezidentem je totiž podle zákona každý, kdo na území České republiky nemá bydliště nebo délka jeho pobytu nepřekračuje 183 dní za kalendářní rok.

Vliv na daňové povinnosti má také země původu zahraničního pracovníka. Například lidé ze zemí EU, kteří mají příjmy výhradně z Česka, si budou moci uplatnit ve svém tuzemském daňovém přiznání slevy na dani a zvýhodnění na děti i v případě, že nejsou daňovými rezidenty České republiky. U zaměstnanců ze třetích zemí může být situace odlišná. Záleží na tom, zda má země, odkud cizinec pochází, s Českou republikou uzavřenou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění.

Tak například pracovník z Ukrajiny, jehož manželka a děti zůstávají na Ukrajině, si nemůže v Česku uplatnit daňové zvýhodnění na děti ani slevu na manželku bez příjmů. "Pokud se ale Ukrajinec přestěhuje i s ro­dinou a dětmi do ČR, kde společně žijí, a stane se zde daňovým rezidentem, může zvýhodnění na tyto děti a slevu na dani na manželku uplatnit," vysvětluje Bartošová.

Česká republika má s Ukrajinou uzavřenu také dvoustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení. To znamená, že pokud Ukrajinec pracuje výhradně v Česku, bude za něj jeho český zaměstnavatel odvádět pojištění do tuzemské státní pokladny. Totéž platí i pro pracovníky ze všech zemí Evropské unie. "Rozdíl oproti občanům EU je však v tom, že v případě Ukrajiny neexistuje pravidlo určení jediného státu, kam se platí pojistné v případě souběhů zaměstnání v obou zemích," upřesňuje Bartošová. To v praxi znamená, že Ukrajinec, který má příjmy jak z Česka, tak z Ukrajiny, bude platit sociální pojištění v obou zemích. Cizinci pracující pro české firmy mají nárok také na české zdravotní pojištění.

Článek byl zveřejněn 26. 7. 2018 v rubrice Právní rádce zpravodajského webu Hospodářských novin a jeho původní verzi najdete zde.

06/08/2018

Novela zákona o DPH připravovaná pro rok 2019, byla v červnu schválena vládou a přináší množství novinek. Vybrali jsme dvě, které by podnikatelům mohly život trochu zjednodušit....

V případě vystavení dobropisu si podle aktuálního znění zákona může plátce daň na výstupu snížit až poté, co jeho zákazník dobropis obdrží. Tento požadavek přináší značné potíže v praxi, a to především u dobropisů vystavovaných koncem měsíce. Podle návrhu bude možné dobropis zahrnout do přiznání k DPH již v tom měsíci, ve kterém plátce odeslal dobropis svému zákazníkovi a tím vynaložil nezbytné úsilí k jeho doručení. Půjde o odeslání dohodnutou formou. To znamená například poštou v listinné podobně, datovou schránkou nebo e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem. 

Pokud se podle stávající právní úpravy stanete plátcem DPH, můžete si ve svém prvním přiznání k DPH uplatnit nárok na odpočet DPH u některých nákladů vynaložených již v uplynulém roce. Navrhuje se, aby v případě některých dlouhodobých investic byla možnost, za splnění dalších podmínek, uplatnit nárok na odpočet DPH u některých nákladů vynaložených až 5 let zpátky. 

Martin Diviš
Tax and Legal Services