Finanční správa částečně definovala, kdy plátce DPH „věděl nebo vědět měl a mohl“

PwC Česká Republika

Během tohoto roku byla finanční správa několikrát kritizována za to, že nedává podnikatelům přesný návod k tomu, jak preventivně prověřovat své obchodní partnery v rámci zjištění, zda neobchodují s podvodníkem či zda se nevědomky nezapletli do organizovaného podvodu v oblasti DPH. V polovině července vydala finanční správa tématickou informaci, že činnosti „poskytování pracovní síly“ mohou být zatíženy podvodem na dani z přidané hodnoty.

Součástí této informace je i seznam nestandardních okolností obchodování, jejichž jednotlivé či kumulované naplnění může signalizovat zapojení dodavatele do podvodné struktury. Finanční správa řadí mezi nestandardní skutečnosti, které musí plátce DPH vést k vyšší opatrnosti, například následující okolnosti:

  • Obchodní partner vznikl v nedávné době, nemá žádnou relevantní obchodní historii, ani žádné reference či zkušenosti. Nemá potřebnou licenci či oprávnění pro daný obor činnosti. Je ve svém oboru zcela neznámý, je řízen a veden osobami s žádnými či minimálními znalostmi a zkušenostmi v daném oboru nebo osobami majícími zázemí v zahraničí. Předmět podnikání uvedený v obchodním rejstříku neodpovídá skutečným ekonomickým aktivitám daného obchodního partnera;
  • Adresa sídla obchodního partnera je v tzv. office house nebo jsou obchody uzavírány mimo sídlo obchodního partnera, např. ve veřejných prostorách;
  • Poskytovatel zdanitelného plnění nabízí služby za cenu významně nižší než tržní, popř. nabízí jiné nestandardně výhodné obchodní podmínky. Smlouva není v písemné formě, chybí sankční mechanismy, obsah smlouvy je vágní a odlišný od smluv běžných v daném sektoru. Platební podmínky vyžadované poskytovatelem zdanitelného plnění jsou neobvyklé, např. platby do zahraničí, platby na účet jiné osoby, platby v hotovosti u významných transakcí či platby na účet, který není správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup;
  • Obchodní partner nemá funkční webové stránky či jsou pouze částečně funkční, popř. jeho webové stránky neinformují o předmětných ekonomických aktivitách. Partnera je obtížně zastihnout, např. pouze na zahraničních telefonních číslech, byť se jedná o subjekt se sídlem v tuzemsku.

Ve výše uvedených příkladech se jedná o indicie, které mohou nasvědčovat podvodnému jednání, nikoliv jej však automaticky potvrzovat. Posouzení objektivních okolností, které by mohly vyvolat podezření o možnosti daňového úniku, nese každý daňový subjekt sám, s přihlédnutím ke konkrétnímu případu. V této souvislosti doporučujeme periodicky prověřovat obchodní partnery. Výsledky těchto prověrek je možné použít jako protiargument, že plátce DPH „věděl nebo vědět měl a mohl“, v případě rozporování oprávněnosti nároku na odpočet DPH ze strany finančního úřadu.

Martin Diviš                                                                                    Tomáš Vlk

Partner, Daňové a právní služby                                                         Manažer, Daňové a právní služby

[email protected]                                                                    [email protected]